Je samozřejmě mnoho názorů na tuto problematiku, ale myslím že hlavní proud bezradně uvázl v tomto dilematu "více žen na vyšších postech by nebylo na škodu, ale jak toho dosáhnout bez regulací?"

Pěkné ... ale kdo to pole připraví? Jedině cíleně někdo uvědomělý (libovolného pohlaví) kdo vybuduje firmu a do nějaké její "bílé knihy" napíše ona nediskriminující pravidla. A do počátku jmenuje, v souladu s tímto přesvědčením, vyvážené vedení. Jenže bych mnoho nevsadil na sluníčkový scénář, že nápadně kvalitně vedená firma dosáhne tak úžasných hospodářských výsledků, že ji začnou všichni kopírovat. Spíš bych si tipnul, že v následné kontinuální rvačce o vysoké posty, jaká je v každé větší firmě, začnou vítězit muži svoji ochotou (a díky domácímu zázemí i schopností) pracovat do pozdních večerních hodin, účastnit se dlouhých služebních cest a společných, zpravidla večerních, společenských setkání. Ženy většinou poleví, protože tohle je bytostně nebaví, nebývají tak bojovné a když už, tak bojují za cíl a ne pro boj sám  Během let taková firma sklouzne do standardního poměrů mužů a žen.

Máte naprosto pravdu

u děti to přeci není jen o tom o tom je nakrmit vyprat a nakrmit je    ale taky jim předat svoje životni zkušenosti... není moc rozumné budovat karieru a mít na výchovu služku

Životní zkušenost: nemít děti, protože  společnost takovou troufalost přísně trestá! A pokud chce mít dítě, neměla by žena, co chce předávat životní zkušenost, mít dceru..

Po vzoru Indů, Číňanů a jiných Asijatů, dcery likvidovat a upředňostnit syny....není přece rozumné budovat karierů a nemít na výchovu čas služky u nás ještě dlouho nebudou...

Karma. Názor rozumný, přitom netoužíte po jeho protlačení silou (kvóty apod.)...

Otázkou (na níž neznám odpověď) je, zda po tom toužit. Z hlediska komparativních výhod jsme my muži ztratili onu výhodu, které nás činila "živiteli rodu" (fyzickou sílu, která je dnes nepodstatná), ale ženy neztratily svojí komparativní výhodu, která spočívá v tom, že jsou lepšími matkami (jak z hlediska samotného procesu mateřství, tak z hlediska následné péče). Jinými slovy, žena muže sice nahradí v zaměstnání, ale muž ženu doma nenahradí...

Žena nakonec stojí před otázkou (není-li tak úspěšná, že si může dovolit chůvu apod.): Rodina nebo kariéra? Její odpověď pak často zní - rodina. V tom (a nevyřčeném předpokladu zaměstnavatele, že to tak dopadne) vidím skutečnou příčinu toho, že se ženy věnují kariéře méně než muži.