Částečné úvazky jako povinnost? Je to nutné?

V posledních týdnech jsme mohli číst poměrně rozporuplné zprávy na téma částečných úvazků. Zaměstnanci říkají, že by zkrácené úvazky uvítali, ale zaměstnavatelé se k nim nemají. Ti naopak tvrdí, že Češi o částečné úvazky vlastně vůbec nestojí. Jak to tedy je?

Zatímco například v Nizozemsku pracuje téměř každý druhý člověk v produktivním věku  na zkrácený pracovní úvazek, v České republice je to pouhých 5,8 % (pro srovnání průměr všech zemí EU je téměř 20 %). Jedná se o třetí nejnižší číslo v EU.

Tvrzení firem považuji za pouhé „alibi“. Průzkumů, které dokazují pravý opak, je totiž opravdu mnoho. Mimo jiné i ten, který v květnu provedl internetový portál Jobs.cz a který říká, že o půlúvazek by stálo čtyřicet procent rodičů. Nejsou to ale jen rodiče, ale také studenti, senioři, lidé pečující o blízkou osobu. Snad se zaměstnavatelé obávají, že pokud vyjdou některému zaměstnanci vstříc, nastaví tak nebezpečný precedens. Částečný úvazek ale je sice lákavou představou a skvělým způsobem, jak vyřešit péči o malého potomka, nicméně logicky znamená také nižší příjem, který by mnoha rodinám chyběl. Vstřícnost zaměstnavatele by tak rozhodně neznamenala hromadný úprk lidí ke zkráceným úvazkům, ale spíše vděk a loajalitu těch zaměstnanců, kterým by zkrácená pracovní doba výrazně ulehčila a vyřešila komplikovanou rodinnou situaci.

Zkrácený úvazek ale může být výhodný i pro zaměstnavatele, kteří tak mohou například lépe optimalizovat produkci při sezonních výkyvech nebo najímat zaměstnance na základě jejich specializace na konkrétní úsek činnosti. Lze tak také zaměstnat a „vychovat si k obrazu svému“ perspektivní studenty, kteří potřebují pracovní dobu sladit se studiem. Maminky na mateřské tak neztratí spojení s oborem a jejich plnohodnotný návrat do práce bude mnohem snazší a plynulejší.

Čím to tedy je, že oproti zbytku Evropy čeští zaměstnavatelé přicházejí částečným úvazkům na chuť jen velmi pomalu a neochotně? Pravděpodobně je to pověstnou českou nechutí ke změnám a obavou z nárůstu související administrativy. Když však překonají přirozený spíše konzervativní přístup ke všem novinkám, zjišťují, že částečné úvazky nejsou ani komplikací ani rizikem a pozitiva převažují rizika. Změnit situaci by mohl nedávný rozsudek Nejvyššího soudu, který řekl, že pokud si zaměstnanec, který se stará o dítě nebo nemocného člověka, požádá o částečný pracovní úvazek, zaměstnavatel mu musí vyhovět. Nejsem si jen jistá, zda je ideální zaměstnavatelům toto ukládat za povinnost - abychom neskončili u kvót a nekonečných diskuzích o nich.